Citové potřeby

13. ledna 2009 v 13:37 |  Články lidských (ne)moudrostí
Nyní, když jsou popsány zásadní potřeby materiálního charakteru, si položme otázku, jak je to s citovými potřebami. Nikoli, cit není luxus! Všichni máme jisté citové potřeby, které musíme uspokojit, pokud si chceme zachovat rovnováhu. Na citových potřebách není nic vymyšleného nebo imaginárního - nedostatek pozornosti, lásky, samota způsobující závažné problémy a v jistých případech dokonce mohou vést až k sebevraždě.
Ztráta sebeúcty, neschopnost se dále rozvíjet, zmenšení naděje na přežití, psychologické a dokonce i fyzické nedostatky jsou také potřebami, které, pokud nejsou uspokojovány, mohou vyvolat citovou krizi. Cit je pro lidskou bytost absolutní potřebou. Může však nabývat různých podob. Samozřejmě, že okamžitě se nám vybaví partnerský život. To je však ve skutečnosti pouze jedna z oblastí, v níž dochází ke sdílení citů. Známějšími jsou přátelské vztahy. Existují ovšem i další: postačí zamyslet se nad tím, co nám dělá dobře ve vztazích, které máme s ostatními. Jediné, na co je nutné u těchto druhů vztahů mít na vědomí, je absolutní potřeba rozvíjet je, ať už jde o vztahy milostní, nebo přátelské, tak aby byly vzájemné, aby každý cítil, že dochází ke sdílení. Pokud se tak nestane dojde brzy k roztržce nebo ke zklamání, a povede to možná ke kritické situaci, s níž bude velmi těžké se vypořádat.
Abychom mohli uspokojit různá očekávání, která spojujeme s láskou, přátelstvím, společenským a profesionálním životě, potřebujeme různé citové vazby. Každá z nich, ať už ji rozvíjíme v jakékoliv oblasti, uspokojí naše jisté tužby, naděje. A dokonce i když se každá z nich bude rozvíjet na jiné úrovni, bude každý vztah, jejž navážeme, vyžadovat hodně práce. Přátelství vyžaduje určité úsilí a přetrvá pouze tehdy, budeme-li o něj pečovat. Musíme pozorně sledovat potřeby svých přátel a oni zase musí být vnímaví k našim potřebám. Za kvalitu a úspěch přátelského vztahu je každý zodpovědný rovným dílem. To platí také o vztahu milostném. Hovoříme-li o intimním vztahu, vybaví se nám zpravidla sexuální život páru. Jedná se skutečně o jednu z podob intimity a bezpochyby o podobu nejintenzivnější. Není však jediná. A navíc, ať si o tom myslí kdo chce co chce, sexuální vztahy nejsou prožívány vždycky ve skutečné intimitě.
Docházíme tedy k tomu, prožívání intimity, které může mít mnoho podob a aspektů, je výtečný způsob, jak uspokojovat citové potřeby. Zahrnuje totiž nutně více či méně přechodné sblížení. Někdy takové sblížení trvá jen okamžik. Může být vyjádřeno pohledem nebo úsměvem. Někdy bude vzájemné sblížení delší, například během setkání několika jiným způsobem spřízněných osob nebo třeba při večírku při setkání s jednou spřízněnou osobou uprostřed ostatních. Snažíme-li se uvědomit si, co je intimita, je největší překážkou fakt, že její "definici" čerpáme z romantické literatury plné ideálů nebo také z milostných písniček. Není to samo o sobě špatné, ale tímto způsobem pak pomineme na citové a emotivní úrovni řadu zajímavých a obohacujících možností.
Upřesněme nejdříve, že intimní vztah není záležitostí náhody, ale věcí volby. Musíme se totiž odhodlat k tomu, abychom se otevřeli druhému, a počkat si, až se on otevře nám. Dospět k takovému rozhodnutí může být někdy obtížné, protože v sobě zahrnuje prvek angažovanosti. Jakmile se však rozhodneme, učinili jsme první krok ke zdravějšímu a bohatšímu životu. Je několik příkladů sblížení, které zahrnují různé úrovně prožívání intimity, ať už jde o soukromý život s partnerem, rodiči, přáteli, nebo o společenské vztahy nebo jiné věci. Takové vztahy jste pravděpodobně navázali, aniž jsme si to vůbec uvědomili, v následujících případech:
  • Když cítíte, že s někým dosáhnete vzájemného pochopení pouze pohledem nebo úsměvem.
  • Když pocítíte úlevu díky tomu, že vás někdo vezme v době hlubokého zármutku kolem ramen.
  • Když se některému z našich blízkých něco podaří: zkouška, důležitý úkol, představení, volba životního partnera.
  • Když se s někým odpočíváme, ať už v prostředí k tomu určeném (formálním, např. parky, kavárny, pláž… mnoho dalších).
  • Když s někým blízkým společně jíte nebo se s ním dělíte o jídlo a prožíváte určité citové pouto, které vás k němu pojí.
  • Když jste součástí sportovního družstva v době západu, v šatně, když sledujete utkání.
Je to tedy pouze několik výsadních momentů, chvil utvářejících intimitu. K nim můžete přidat řadu dalších, vyplývajících z našich vlastních prožitků. Ať jsou však takové chvíle jakékoliv, pokaždé když je prožíváme s nějakou jinou osobou, máte pocit intenzivní pohody. Člověk to může pojímat různým způsobem, avšak nerozumí se to samo sebou. Aby jsme toho dosáhli, musíme mít s ostatními zdravé vztahy. Musíme umět sdílet a sdělovat, ale nejdříve a především musíme vědět co. Zde je několik příkladů toho, co je třeba si umět sdělit s lidmi, kteří jsou nám drazí:
  • Spontánní emoce a city - , které nás bohužel v dětství a často po celý náš život učili potlačovat.
  • Osobní myšlenky a úvahy - místo abychom se slepě přidávali ke konformnímu myšlení naší doby.
  • Zdravotní stav (a zdravotní stav lidí kolem nás) - místo abychom zastírali své trápení a utápěli ho v přemíře tabáku, alkoholu nebo jídla, buďme sami k sobě i k ostatním upřímní.
  • Duchovní potřeby - musíme se je naučit identifikovat, poznávat a sdílet s našimi blízkými.
  • Sexuální tužby - naučme se je předávat, místo abychom je skrývali. Musíme se také naučit naslouchat tužbám partnera, aniž bychom odsuzovali.
Podaří-li se nám pochopit a sdílet své potřeby, změníme prostě typ vztahů, který nás pojí k ostatním. Přestaneme hrát, vystupovat v roli. Umožníme tak ostatním, aby viděli, kým ve skutečnosti jsme a čeho máme zapotřebí ke svému rozvoji. Jakmile budeme vědět, kým ve skutečnosti jsme, naše zisky budou mnohem reálnější a už nebudeme tak snadno jako dříve vyvedení z míry, nastane-li nějaký otřes - pokud vůbec jaký nastane. Jak můžeme poznat, že jsem s lidmi navázali důvěrný vztah nebo že jsme na nejlepší cestě tak učinit?
V následujících řádcích předkládá několik prvků charakterizujících důvěrný vztah s jednou nebo několika osobami. Jde o zásadní složky každého důvěrného vztahu.
Hlavním a nejjednodušším rysem tohoto typu vztahu je fakt, že jsme ve společnosti příslušných osob rádi.
Mezi lidmi, jejichž vztahy jsou důvěrné, neexistuje donucování nebo nadvláda jednoho z nich. Role se mění podle chuti a možností každého z nich.
Naši důvěrní přátelé neočekávají, že zůstanete stále stejní. Vědí, že se život mění a že se musíme měnit také. Změny jsou v každém případě často pozitivní a jsou známkou vývoje. Naši důvěrní přátelé naše rozhodnutí přijímají a schvalují.
Na své důvěrné přátele spoléháme, jsou věrní.
Důvěrní přátelé na nás nic "nehrají", aby získali více pozornosti.
Vědí, že se na nás mohou spolehnout, a zaštítí kvalitu našich citů.
Když jste spolu, nenudíme se.
Důvěrní přátelé poznali, že mohou a musí od nás leccos vyžadovat. Neuchylují se k manipulaci nebo k vydírání, aby od nás dosáhli toho, co chtějí.


Veškerá uvedená tvrzení se vztahují jak na naše životní partnery, tak na naše přátele nebo i na lidi, s nimiž jste v občasném, avšak intenzivním vztahu. Pokud se však nad tím pořádně zamyslíme, připustím, že je ještě důležitější a zásadní, aby se tyto charakteristiky uplatňovaly na náš partnerský život. Žít šťastně neznamená, že nepřijdou i nějaké mraky. Znamená to však, že jsme připraveni vyvinou nezbytné úsilí k jejich překonání bez citového vydírání a slz.

Na závěr: Nevěřte mi, že to funguje... Nefunguje!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.