Komunikace člověka slovní, mimoslovní, činy..

13. ledna 2009 v 13:41 |  Články lidských (ne)moudrostí
Slovo komunikace označuje formu spojení nejen několika míst, ale tímto slověm označujeme i spojení lidí mezi sebou. Patří sem slova, neverbální projevy a činy. Komunikace je považována za základ mezilidského styku. Je sdělováním v nejširším slova smyslu. Na obsah informací člověk reaguje svým prožíváním a chováním. Komunikaci dělíme na slovní, mimoslovní a činy. Optimální je sledění všech dorozumívacích složek.
Slovní komunikace
Slovní čili verbální komunikace má dorozumívací charakter a je nositelkou myšlenek. Způsob, jak se člověk vyjadřuje, napovídá hodně o jeho osobě. Kultivace a zdokonalování se v řeči je vedle jiných dovedností také vhodné. Člověk potřebuje slyšet hezká slova, jako slova uznání či poděkování, která jsou pohlazením na duši. Opakem jsou slova s negativním podtónem, např. musíte, nesmíte, neexistuje, lžete, samé problémy, slova kritická, výčitky. Jaký pocit v nás tato slova vyvolávají, si odpovídáme sami.
V komunikaci žen a mužů jsou rozdíly. Ženy hovoří více o emocích a častěji kladou otázky. Řeší-li problém, rády si ho s někým prodiskutují. Muži na rozdíl od žen mají více rádi ticho. V žádném případě to nemusí znamenat, že jsou rozzlobeni nebo uraženi. Řeší-li muž problém, promýšlí varianty řešení sám a většinou sděluje až konečné řešení.
Správné komunikaci je možné se učit jako kterékoliv jiné dovednosti. Za optimální je považována komunikace asertivní. Rozumíme jí komunikaci přímou, jasnou, nemanipulující, nezraňující druhého člověka, která vede k přirozenému chování a projevuje se v konkrétních činech.
Zásady komunikace sebevědomého člověka:
- nebojí se otevřeně vyjadřovat vlastní pocity,
- dokáže druhému naslouchat, aniž by mu skákal do řeči,
- umí požádat o laskavost,
- dokáže upřímně pochválit,
- zájem hovoru vědomě přesouvá od "Já" na "Ty",
- umí vést rozhovor s neznámým člověkem,
- dokáže jasně říci ne,
- umí konstruktivně kritizovat,
- vyjadřuje nesouhlas i jiné záporné pocity bez vybuchování,
- je schopen druhému člověku vyjádřit sympatie,
- dokáže přijmout kritiku bez odvety nebo sebevýčitek,
- umí se podělit o svou radost.
Doporučení pro úspěšnou komunikaci:
- zajímejte se upřímně o lidi,
- usmívejte se,
- pamatujete si, že vlastní jméno zní každému nejlépe,
- buďte pozornými posluchači a veďte ostatní k tomu, aby hovořili o sobě,
- hovořte o tom, co zajímá ostatní,
- dejte druhému pocit jeho vlastní důležitosti.
Prostřednictvím pouhé slovní komunikace nelze zdaleka postihnou vše, co mají lidé v úmyslu si sdělit. Pokud mluvené slovo není v souladu s intonací hlasu a celkovým zevnějškem, může se jevit druhé osobě jako neupřímné a manipulující.
Mimoslovní komunikace
Mimoslovní komunikace má na rozdíl od slovní komunikace mnohem širší škálu dorozumívacích prostředků. Je to vývojově starší způsob dorozumívání. Je lidem dán od přirozenosti, a je tedy velmi těžko ovládán vůlí. Díky této možnosti je člověk schopen se i v cizí zemi domluvit o nejzákladnějších věcech, i když příslušný cizí jazyk neovládá. Mimoslovní komunikace má přednost v tom, že umožňuje člověku přijímat informace všemi smysly. Člověk nejen slyší, ale i vidí, cítí, dotýká se, ochutnává.
Beze slov si sdělujeme:
- city, pocity, sympatie, nálady,
- zájem o sblížení, navázání kontaktu,
- určitý dojem o druhého člověka,
- snahu o záměrné ovlivnění názoru partnera.
Mimoslovně komunikujeme výrazem obličeje, dotyky, postoji, pohyby, gesty, pohledy, tónem řeči, vůní, úpravou zevnějšku, usměrňováním fyzické vzdálenosti vůči partnerovi, přítomností životní energie.
Zvláštnosti mimoslovní komunikace:
- způsob dorozumívání je fylogeneticky i ontogeneticky starší, tím je přirozenější, méně ovládaný vůlí,
- je intuitivní, více emocionální, spontánnější,
- má aktivující funkci, protože umožňuje přístup k nevědomým obsahům prožívání.
Mimoslovní složky komunikace
Výraz obličeje
Mimické svaly umožňují člověka stvořit mnoho různých výrazů obličeje. Obličejem člověk sděluje emoce, ale také kulturně tradovaná gesta, jakými může být třeba zdvořilostní úsměv. Výrazy obličeje jsou srozumitelné a čitelné ve všech zemích bez rozdílu. Pláč a smích jsou nejvýraznějšími projevy.
Oddálení - přiblížení
Každý člověk má potřebu určité osobní zóny, tzv. individuální vzdálenosti, při jejímž dodržování se cítí bezpečně. Mezi lidmi existuje velká rozdílnost v potřebě individuální vzdálenosti. Velikost této zóny je závislá nejen na typu osobnosti člověka, na kulturních, etnických a rasových charakteristikách, ale i na typu vazeb mezi jednotlivci. Jiná bude ve skupině přátel, jiná při oficiálním profesním setkání. Přátelská vzdálenost je přibližně na délku natažené ruky.
Dotek
Hmat je smysl člověka velmi důležitý. Některé části těla jsou častěji vyhledávány a dotýkány. Více a častěji se dotýkají lidé se vzájemným přátelským vztahem. Dotek zahrnuje širokou škálu od velmi blízkého kontaktu, např. pohlazení, až po nepřátelský projev, např. fyzické napadaní.
Postoj
Jsou-li dva lidé ve vzájemném kontaktu, je z jejich postojů zřetelná shoda, neshoda, harmonie nebo disharmonie. Člověk při návalu radosti mívá tendenci opticky "rozšířit" svůj zjev (např. fotbalista po úspěšné brance), nebo se naopak "schoulit", zmenšit se, nebýt viděn, když se nedaří. Z postoje lze určit dominantní i podřízené postavení.
Pohyb
Pohyb signalizuje psychický a fyzický stav člověka. Postoje a poloha těla, které člověk zaujímá, dávají tušit jeho vztah k okolnímu dění. Držením těla člověk reaguje podvědomě a automaticky. Pohyby mohou být harmonické, vyzařovat energii, mohou mít význam sexuálního pózování, ale také mohou zastrašovat a být agresivní.
Gesta
Gesta mají na rozdíl od slov tvořivou sílu. Uvádějí do chodu jinou, než jen myšlenkovou sféru. Intuitivně odrážejí nejen vnitřní stav člověka, ale reagují i na sociální dění. Gesta zvyšují názorovost řečeného, mohou dokreslovat, ale také popírat řečeného. Jsou starší formou komunikace a předávají se generačně. Je známé, že se určitá gesta tradují. Některá gesta si člověk uvědomuje, jiná pro působivost slovního projevu trénuje. Většinou jsou používána nevědomě.
Pohled
Kontakt očí je považován za základ komunikace vůbec. Oči jsou informačním kanálem s nejjemější rozlišovací schopností. Oči citlivě a velmi pravdivě vysílají informace k lidem, se kterými na detailu, odklon pohledu od obličeje, tvar staženého obočí, tvar očních vrásek atd. Oči charakterizují přívlastky jako hluboké, uhrančivé, nemocné, jiskrné, svádivé, zvídavé, uplakané a mnohé další. Pohledy očí mohou být příjemné i nepříjemné. Přímý pohled z očí do očí vždy představuje vyvrcholení kladných i záporných vztahů, jakými mohou být láska nebo poměřování sil před útokem.
Tón řeči
Intonace hlasu má zásadní význam pro potvrzení obsahu sdělených slov. Zvukový projev dokresluje slovní sdělení. Slova jako "mám tě rád", jdou říci mnoha způsoby. Pokaždé však budou vyjadřovat odlišnou skutečnost.
Čich
Každý člověk má svoji osobitou vůni, kterou ještě vědomě dotváří používáním nejrůznějších vůní. V živočišné říši má čich velký význam. Čich plní rozhodující úlohu ve vyhledávání potravy, je zodpovědný za blížící se nebezpečí i vyhledání sexuálního partnera. Člověk si ne vždy zcela uvědomuje, jak ho čich chrání a informuje. V kontaktu s druhým člověkem často používá rčení: "Já už ho nemohu ani cítit!" Nezamýšlí se příliš nad tím, že mu ten člověk prostě nejde pod nos, že mu nevoní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.