Nevěra

14. ledna 2009 v 11:38 |  Na téma..
Nevěra je zajisté téma, které se řeší od chvíle, kdy byl přirozeně promiskuitní tvor, tedy člověk, nahnán náboženstvím a kulturou do monogamního svazku. Asi není nikdo, kdo by se s ní nějakým způsobem nesetkal. A jaké mají zkušenosti naši "pánové božští"?


Jiří: Nevěra ano, pokud jde čistě o sex. Jak se do toho dostanou city, tak je to špatně. Když se nevěra zjistí, asi ten vztah nikdy nebude takový, jaky byl. Ideální je oboustranná nevěra, když se na tom oba domluví a ví, že jde čistě o sexuálni touhu a není v tom láska. Pokud se nedomluví, což je jistě většina případů, tak zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Mikeš: Člověk nebyl stvořen pro jednoho partnera a v dnešní době to už asi není asi moderní. Já sem, v tomdle ohledu asi dost staromódní a snažím se zůstat věrný, ale může se stát cokoliv. Dříve, když sem byl ještě dosti naivní, sem si myslel, že to odpustit nedokážu, ale nakonec sem se přes to přenesl. Páč si nemyslím, že se dá najít žena, která by dokázala být věrná celý život, možná v pohádce. Prostě na to nejsme stavěný.

Michal: Chlap nevěrnej bejt může :) a ženská ne!!!!! Celkem rozšířenej názor, že? Abych řekl pravdu, pokud by to bylo domluvený, proč nedopřát drahé polovičce povyražení, třeba ve třech :) Samo, že bych chtěl pak taky kamarádku, no ne? Takže jaká nevěra?

Petr: Jedná se vždycky jen o to, jak se partneři dohodnou. A pak taky o to, jak své dohody ustojí. Protože dohodnou se na tom, tak fajn budeme si nevěrní, ale chci o tom vědět dopředu. Jenže, pak najednou jeden z nich zjistí, že vlastně NECHCE vědět, co dělá ten druhý. A pomalu přejde celé zahýbání do jakéhosi utajovaného módu. Věrnost, podle mě, ale dlouhodobě není možná. Přičemž nevěra ani věra :) nemá vůbec nic společného s láskou. V dlouhodobém vztahu mohu být nevěrný i ženě, kterou miluji.


Michael: Uklouznout může každý. A pokud se tak stane, tak určitě bych s tím nechodil za partnerem. Proč ho tím zraňovat a sobecky žádat o odpuštění? Teoreticky je možný mnoho věcí, i absolutní věrnost, i když je to vzácnost. Záleží na důvodu nevěry, ale v podstatě ano. Ne, to by bylo příliš snadný, kdyby stačilo jen zajít do kostela a odříkat 3x Otče Náš. Ano, určitě.

Bowie: Nevěra? Já ano, ona ne! Ideální stav? Neřekl bych. Nevěra dokáže ve vztahu nadělat velké problémy. Občas stojí za to odolat svodům a neudělat to, co si tělo žáda. Cena za momentální zisk je příliš vysoká. Když už se to stane, tak přiznat. Nedokázal bych se pak partnerce podívat do očí. Jestli vztah vydrží nebo ne pak záleží jen na tom, jak oba k problému přistoupí. Předpokládám, že příliš vztahů nemůže nevěru ustát.

Martin: Mnoho mužů příliš nevěru neřeší, já ji ovšem opravdu nemám rád. Na druhou stranu každému to někdy může "ujet". Já zatím v tomto směru nemám osobní zkušenost (z mé strany). Ale v podobném případu bych se spíše přikláněl k názoru zatloukat, zatloukat a doufat, že se to neprovalí. Na druhou stranu když se něco podobného stane partnerce a záhy to přizná, jsem schopný odpustit, pokud ji mám opravdu rád. Ale jde taky o konkrétní situaci, kdy k ní došlo. Dozvím-li se o nevěře od někoho jiného, už je to horší.

Mirun: Nevěra je složitá věc. Jsou lidé "mořští koníci" pro které je jeden partner nutnost k životu a jsou lidé kteří se otáčejí za jakýmkoliv příslušníkem opačného pohlaví i ve chvíli, kdy mají na krku ortopedický límec. Tyto dva světy nelze sloučit a jediné východisko je, aby spolu sdíleli vztah lidé, kteří na to mají shodný názor. Z toho i vyplývá, zda zatloukat či přiznat a zda je možné vést vztah i po odhalení nevěry. Co jednomu vztahu ublíží, jiný může utužit.

Richard: Nevěra je jednoznačně nepřijatelná. A když už přijde a provalí se, je jediným rozumným řešením vztah ukončit. Pasivně postižený partner totiž (i když navenek odpustí) navždycky nosí v sobě křivdu a zklamání, které ovlivní chtě nechtě celý jeho další život. Za každým rozhodnutím totiž bude už navždy stín toho excesu a nedůvěry. A nejenže bude za ním, stane se pro něj tím určujícím. Aktivně postižený cítí nevěru jako provinění jen poprvé. Podruhé, potřetí nebo posté už ne, přetaví se v zažitou praxi… Výčitky pak chápe jako obtěžující, protože necítí provinění. A to samé vede k násobení počtu výčitek. Nebo oplácení. Po odhalené nevěře zásadně vylučuji ve vztahu zůstávat. Důvěra je základním kamenem a když není, neexistuje ani vztah, ať už si namlouváme cokoli. Mimochodem - nevěra s prostitutkou není nevěra :)

Honza: Nevěra rozhodně ne - a pokud už ano, raději ji přiznat. Proč někoho klamat? Vztah bez upřímnosti nemá budoucnost. Když už na nevěru dojde, dokážu odpustit, pokud partnerka sama uzná, že to byla chyba - to je také důvod, proč je podle mě možné zůstat ve vztahu v případě odhalené nevěry. Kdybych byl já nevěrný, asi bych chtěl, aby mi bylo odpuštěno.

Lukáš: Možná ano, možná ne. Na tuhle otázku se mi bude odpovídat hodně špatně. Nerad bych tady psal lži, když jsem to ještě žádné neudělal a žádná neudělala mně, teda aspoň myslím. Takže se omlouvám všem, kdo si to přečtete, že jsem na to neodpověděl. Ale pokud to nezažiju, tak nemám proč odpovídat.

Horst: Nevěra - rozhodně NE. Osobně bych nedokázal žít s pocitem, že jsem někoho podvedl a byl jsem nevěrný. Když už by k tomu z jakéhokoli důvodu došlo, musel bych se přiznat a nedokázal bych zatloukat. Také bych nedokázal tolerovat nevěru partnerovi, znamenalo by to pro mě naprosto jednoznačně konec.

Dan: Moje teorie je, že na to, aby byla ženská opravdu šťastná, potřebuje jednoho chlapa co ji miluje a druhého, co se kvůli ní trápí. To je v nich zakódované. Výjimky existují, ale je to malé procento případů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.