Prázdný, ochuzený dialog

13. ledna 2009 v 13:20 | Použitá literatura: Salomé Jacques: Mluv se mnou, mám ti co říct |  Články lidských (ne)moudrostí
Bohatá spontánní komunikace se může léty změnit a nesmírně se ve slovní zásobě i vzájemných podnětech ochudit.
Hrozí, že dojde k vytvoření funkčního jazyka, sestávajícího jen ze šablonovitých vět, slovního plevele a všedností.
"Podej mi sůl."
"Měli bychom vymalovat obývací pokoj."
"Co jsi dnes dělal?"
Jazyk vyjadřuje city a pocity, o nějž se jeden nebo druhý občas pokusí, může být vnímán jako nemístný a agresivní:
"Už zase začíná s tím, že je s něčím nespokojená, s nějakými požadavky, zase si chce něco ujasňovat. Nebaví mě to, nemám, co bych na to řekl, a už vůbec se mi nechce mluvit o citech."
Takže se může ustáli ritualizovaný, zaběhaný jazyk:
"Už předem vím, co řekne, znám jeho reakce, vždyť je to stále o tomtéž. To snad je lepší mlčet."
Výroky jsou předvídatelné, neustále se opakují se stále týmiž důsledky. Vedou k omrzení a ztrátě zájmu.
"Došel jsem k názoru, že žít v manželství je to nejhorší, co se dvěma lidem a lásce může přihodit. Dříve nebo později to všechny tři zahubí."
Jak to vlastně je s "únavou", kterou jeden u druhého vyvolává?
On ví, že jeho snaha o "pohlazení" vyvolá zívnutí, ona ví, že její pokus o diskuzi typu "dnes večer bych si chtěla o nás dvou promluvit", skončí jeho "ale ne, nebudeme s tím zase začínat".
Základem ustrnulého dialogu bývá to, co nikdo nikdy nevyslovil. Jako by nebylo možné promluvit si o prožitých zklamáních, agresivně nutně provázející citové výkyvy a touze po nových zkušenostech. Kdo z nás si nikdy nepředstavil smrt svého životního druha nebo rozpad manželství, neobával se toho a současně si to nepřál? Ale kdo se odváží vyjádřit to nahlas? Strach, že partnera zraníme nebo že mě odmítne, bývá na počátku mnoha "mlčení" v partnerském svazku.
"Mám ti co říct, ale nechce se mi vyslovit." To lze chápat jako "dodej mi odvahu to vyslovit, projev o mě zájem".
Pro získání jistoty vyvolám to, čeho se nejvíce obávám.
Oba mají nějaké přání (někdy stejné), ale každý z nich bude dělat všechno pro to, aby se zdálo, že si to přeje ten druhý. Jako by to bez takové zdi nešlo, stačí, když ji jeden postaví, druhý ji pak přidrží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.