Znásilnění

14. ledna 2009 v 10:54 |  Na téma..
Veškerá problematika kolem znásilnění je velmi citlivá, hranice mezi znásilněním a náhodným milováním může být velice křehká. Na jednu stranu bezesporu k znásilnění dochází a kupodivu odborníci odhadují že možná až nadpoloviční většinu znásilnění postižená žena nenahlásí.

Na druhou stranu se příliš často stává, že dívka nebo žena nahlásí znásilnění, i když původně se stykem souhlasila, ale rozmyslela si to až po aktu, třeba proto, že se k ní partner nechoval tak jak očekávala, či jen prostě vystřízlivěla a potřebuje si očistit svědomí, nebo věrohodně to zdůvodnit partnerovi.

Znásilnění
Čistokrevné znásilnění, kdy je náhodná žena přepadena a brutálně přinucena k aktu, kdy sama ničím k tomu nepřispěla, provokativně se nechovala a k celé záležitosti došlo jen shodou náhod je záležitostí vskutku odpornou a po zásluze trestanou. Taková žena má poté velké problémy se dostat do normálního sexuálního života. Často poté odmítá douhodobě i svého trvalého partnera a nezřídka dochází k rozchodům, rozvodům a neschopnosti navázat další vztah. Takové ženy jsou trvale psychicky traumatizovány. O činu se jim ještě dlouhé roky zdá, bojí se vyjít ven již za šera, samotné nevyjdou ani na lavičku před dům, maji dveře plné zámků a před spaním se podívají pod postel.

Otázkou je, zda se dá podobné zkušenosti vyhnout. Úplně to samozřejmě nelze nikdy, ale dá výrazně eliminovat. Jednoduché pravidlo zní - chovejte se nerizikově. Po setmění nechoďte samy místy, kde není provoz. Velmi rizikové jsou noční parky, opuštěné ulice či stezky. Vyplatí se si raději nadejít, než v pořádku nedojít. Pokud můžete použijte taxi až před dům, jdete-li ze zastávky autobusu či tramvaje, využijte raději společnosti více lidí a snažte se jít co nejdéle v jejich blízkosti. Nenoste provokativní oblečení víte-li, že vás čeká pozdní osamělý návrat, volte pokud možno dlouhé kalhoty. Je-li váš pozdní návrat nečekaný, zavolejte si raději domů pro doprovod třeba otci, bratru či partnerovi.

Nevyužívejte autostop. Toto je totiž velmi rizikové chování a patří k nejnebezpečnějším. Dáváte se úplně do moci neznámého muže, který od vašeho nástupu do vozu může dělat naprosto cokoliv. Jste úplně vydána na jeho milost či nemilost. Že jste si zapamatovala číslo jeho vozu? Ano, to mi připomíná poněkud krátkozraké tvrzení chodce, který se vrhá na přechodu pod kola jednoucího vozu se slovy:"Však mám přednost!" Ano, přednost sice možná má, ale váhovou kategorii ne.

Pokud se vám něco takového už stane, pokuste se v první fázi co nejvíce křičet - doslova ječet, je možné, že tím utočníka vyplašíte. Pokud ne pokuste se jeho útok zastavit velmi razantním zapíchnutím vašich prstů do jeho očí (toto musí být razantní, aby ho to odradilo, nikoliv rozzuřilo) a využijte jeho dočasnou dezorientaci k rychlému útěku, přičemž ječte a křičte. Je možné, že sice nikoho nepřivoláte, ale je pravděpodobné, že útočníka odradíte.

Pokud se neubráníte a k násilí dojde, braňte se pak už co nejméně, vyhnete se tím například rozdrcené čelisti či polámaným žebrům. V žádném případě nevyhrožujte! Třeba tím, že to nahlásíte na Policii. Možná byste si tím podepsala rozsudek smrti. Utočník ve strachu před prozrazením by se vás mohl pokusit zabít. Cokoliv se bude od této chvíle dít, musí se dít jakoby "mimo vás", jen čekejte až to skončí.

Po násilí byste měla celou věc nahlásit na Polici. Je to nepříjemné i když Policie už má specialisty, kteří umějí s obětmi těchto činů jednat. Přesto se nevyhnete nepříjemným otázkám a posléze, pokud pachatele chytnou, i soudu kde se s útočníkem pravděpodobně setkáte. Budete v rámci jeho obhajoby obviňována ze lží. Není to příjemné, ale pokud to nenahlásíte, může tentýž pachatel ve své beztrestné činnosti pokračovat. Rozhodnutí je na každé ženě-oběti.



Také znásilnění
Pak jsou ovšem znásilnění, kdy člověk sice na jednu stranu násilníky odsoudí, ovšem na druhou stranu je nucen konstatovat, že tohle prostě ani nijak jinak dopadnout nemohlo. Jak s oblibou říká MUDr Radim Uzel, vždycky mě dostane zpráva v novinách typu:

"Osmnáctiletá V.Š, přijala pozvání osmkrát soudně trestaného recidivisty K.J. a jeho přítele recidivisty Z.P. k noční návštěvě garsoniéry V Ostravě-Přívoze. Po zkonzumování pohoštění a alkoholických nápojů žádali K.J. a Z.P., aby jim byla pozvaná dívka po vůli. Když se tato zdráhala, použili násilí a jejich čin byl právěm kvalifikován jako trestný čin znásilnění. Oba výtečníci putovali za mříže."

Opravdu nevím, co si mohla dotyčná V.Š. myslet, když přijala pozvání. Jak si představovala průběh večera v této společnosti? Co se jí asi rojilo v hlavě, když si v jejich garsonce při konzumaci alkoholických nápojů přiťukávala s oběmi recidivisty? Co asi bude dál? Kanasta? Člověče nezlob se? Poezie?


Z násilníka obětí
Rozhovor z autobusu, kdy jedna žena povídala druhé ženě o osudech třetí ženy, jejich společné kamarádky: "Neodstěhoval by se ani po rozvodu, a kdoví jak by dopadlo dělení majetku a tahanice o děti. Udala ho proto pro znásilnění. Měl už nějaký škrábanec v trestním rejstříku, tak ho zavřeli naostro a je pokoj. Kamarádka má teď byt, děti i majetek a během několik let v kriminálu se to s rozvodem už vyřesí...."

Co k tomu dodat? Nezbývá než souhlasit s větou, kterou použil významný psychiatr a specialista na znásilnění ve své přednášce: "Většina mužů si ani neuvědomuje, jak nebezpečného jednání se dopouští tím, když souloží s vlastní ženou."

Bohužel ano, i toto jsou temné stránky zločinu, který nese jméno "Znásilnění". Je to podlé a ubližuje takové jednání všem těm, které opravdu znásilněny byly a kterým se pak ještě o to méně věří. Ovšem děje se to. Příliš často dochází k tomu, že si například v rámci rozvodu a budování si vyhodnější pozice v boji o děti a majetek žena takovou věc prostě vymyslí.

Ovšem nejenom při rozvodu. Často dochází k nahlášení znásilnění třeba jen z pomsty. Jen proto, že žena třeba očekávala něco jiného, jiné chování po aktu a muž o ni přestal jevit zájem a úplně si jí přestal třeba všímat. Nebo se dokonce začne věnovat jiné. Pak taková zhrzená milenka z pomsty znásilnění nahlásí.

Nebo to může udělat i žena, která svolila ke styku dobrovolně, ale pak se jí to rozleželo v hlavě a aby se ospravedlnila sama před sebou, nebo před přáteli, či příbuznými, tak raději ze svého náhodného milence udělá násilníka.

Soudit či zkoumat pak takové problematické udání je velmi složité. Nakonec to dopadá tak, že pokud nemá oběť právě zlomenou čelist a vyražené oko, tak jsou silné tendence jí znásilnění nevěřit a zpochybňovat je.


Domácí násilí
Domácím násilím máme na mysli především znásilnění manželky manželem. A toto se velice těžko prokazuje a řekněme si otevřeně, prakticky nikdy k nahlášení nedojde. Přesto se toto děje, děje se to hojně a děje se to možná i za dvěřmi sousedního bytu.

Žena má právo odmítnout jasně pohlavní styk i svému manželu či partnerovi. Pokud se ten přesto na ní násilí dopustí, jedná se o trestný čin znásilnění.

Bohužel nejčastěji nedochází k znásilnění cizí osobou, ale právě osobou blízkou nebo známou. Násilí se dopouštějí partneři, kamarádi, kolegové z práce nebo i příbuzní. Toto tvoří největší část a právě zde se odhaduje nejmenší procento nahlášení. Děsí nás představa, že půjdeme někam nahlásit, že nás znásilnil manžel naší sestry, nebo manželův nejlepší kamarád. Bojíme se následků a tím víc to v sobě dusíme a hledáme vinu v sobě. Co jsme udělaly špatně?

Problematika znásilnění je velmi, velmi složitá a velmi, velmi bolestivá. Celou dobu se pohybujeme na tenkém ledě. Názory na se také velmi různí. Jsou extrémní na obě strany. Pohybujeme se od názoru, že žena nemůže být znásilněna, pokud sama nechce až po názor, že pokusem znásilnění je už to, když nám muž podrží dveře. Názor si musí utvořit každý sám. Jen každému moc přeji, aby to nebylo na základě vlastní zkušenosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.