Zůstat svým vlastním pánem

13. ledna 2009 v 13:34 |  Články lidských (ne)moudrostí
Zůstat svým vlastním pánem - o to je potřeba usilovat co nejvíce. Znamená to také žít přítomností, přestat oplakávat minulost a hledět s optimismem do budoucností. Je třeba chopit se přítomného okamžiku, kdy lze něco změnit, rozhodnout, že nezvaným hostům ukážeme dveře. Pány svého osudu se můžeme stát jen v přítomnosti. Je to totiž jediná chvíle, kdy můžeme skutečně jednat.
Abychom poznali, kým skutečně jsme, musíme se naučit oddělit od toho, co vlastníme, co jsme vykonali, od svých trampot a radostí. To všechno existuje mimo nás. My nejmr totéž, co naše emoce, své emoce pociťujeme. Posuďme několik výroků, které nám pomohou orientovat se v životě a které nám napoví, jakými cestami se má ubírat naše myšlení, aby jsme byli s to lépe čelit otřesům, které přijdou.
Ať jsme kdekoliv, vždycky můžeme jít ještě dál.
Nemusíme dělat velký krok vřed, musíme však být v pohybu, měnit svou pozici a úhel pohledu.
...
  • Evoluce není závod.
Postupujme dál svým vlastním rytmem. Rytmus každého člověka se liší - neexistuje cíl, kterým by bylo nutno proběhnout dřív než všichni ostatní. Zde nejde o závod. Naší odměnou je vědomí, že budeme sami se sebou spokojenější.
  • Učiníme-li rozhodnutí, existuje pouze jediná alternativa - buď jsme se trefili do černého, nebo jsme mířili vedle.
Pokud jsme trefili do černého, je to výborné. Pokud jsme mířili vedle, pokud jsme se zmýlili, vraťme se na výchozí pozici a zkusme to znovu. Všechno chce svůj čas, náš život také!
  • Otřes musíme vnímat jako signál transformace skutečnosti, která nám už nevyhovuje.
Otřes nelze chápat jako trest přicházející zvenčí. Není dílem někoho, kdo se právě raduje z toho, co nám provedl. Otřes pochází z našich nepřiznaných, neuspokojených potřeb.
  • Veškeré definitivní myšlenky, které si pěstujeme, pocházejí z vašeho falešného já.
Je-li naše přesvědčení zalito v betonem, mějme se před ním na pozoru. Úzkoprsost nám nasazuje obojek, který dusí a který v nás udržuje pocit neštěstí.
  • Skleslost nás z tunelu nevyvede.
Vzpomeňme si, že je lepší zažehnout jednu svíčku než proklínat tmu! Poddáme-li se skleslosti, zabředneme do marasmu svých problémů. Nejsme totéž co vaše problémy.
  • Egoismus nám brání cítit se jako plnohodnotný člověk.
Nemáte čas vidět, kým ve skutečnosti jsme, pokud se neustále zaobíráme tím, co nám chybí.
  • Dělat něco, co se nám nelíbí, a čekat přitom, že dostaneme odměnu, nestojí za to.
Budeme se posléze nenávidět a naše předpokládaná odměna nám bude neustále připomínat, že jsme sami sebe zradili, abysme jí dosáhli.
  • Probuzení naší duchovnosti je osobní záležitostí.
Můžeme se radit, žádat o názory, ale nedovolme proboha ostatním, aby rozhodovali za nás.
  • Nemoc v sobě často skrývá hluboké přání, aby jsme se osvobodili od všech nemocí svého života.
Je dost paradoxní, že se hluboké a legitimní přání skrývá za bolestí, jako kdybychom se styděli, že se chceme osvobodit od toho, co nás spoutává.
  • Smutné vzpomínky neexistují, jsou minulostí.
Nezbavujme se možnosti žít přítomností tím, že za sebou táháme svou minulost jako kouli na noze.
  • Za skutečnou lásku se neplatí. Nezávisí na tom, co dáváme nebo přijímáme. Je tady, aby nám dělala radost.
Opravdová láska nepřichází s cenovkou! Nežádá, aby jsme se změnili, aby jsme odložili svá hluboká přesvědčení. Opravdová láska se nesnaží nás ovládat. Pomáhá nám růst, překonat vaši přirozenost.
  • Nebojme se, že nevíme, jak reagovat, když se dostanete do neznámé situace.
Svolme k tomu, že budeme žít v neznámu. Je to nejlepší prostředek, jak cvičit svou tvořivost, nezávislého ducha i schopnost přežít. Máme tak ostatně naději, že zažijeme šťastné překvapení…
  • Pokud nás postihne neúspěch, podívejme se nad sebe na hvězdy.
Neschovávejme hlavu v písku. Podívejme se nahoru, pozorujme hvězdy, dívejme se, jak září. Začněme znovu věřit ve svou šťastnou hvězdu.
  • Neznáme-li cíl své cesty, nebudeme zklamáni.
Dopřejme si po cestě radosti a kochejme se kouzelnými krajinami, které se před námi otevírají. Nejsou-li hezké, můžeme se vždycky utěšovat tím, že cesta pokračuje a krajina se brzy změní.
  • Protože jsme spokojeni s tím, co nás vede, vezměme věci do svých rukou.
Nedovolme ostatním, aby řídili náš život. Místo, kam nás zavedou, se nám totiž možná nebude líbit.
  • Pravda nemá nic společného se samolibostí.
Samolibý člověk není držitelem pravdy, právě naopak: jeho samolibost mu brání pravdu poznat.
  • Prosit o nějakou přízeň a potom zapomenout poděkovat je neomluvitelné.
Je třeba děkovat za to, co máme, a ne si představovat, že Bůh je tu jenom proto, aby uděloval statky.
  • Chceme-li nalézt své skutečné já, přestaňme ho hledat a dejme mu možnost, aby vyklíčilo.
Jsme tím, čím jsme. Odstraňme všechno umělé a osmělme se ukázat ve svém skutečném světle.
  • Chceme-li někomu pomáhat, přesvědčme se, že ho zároveň neutvrzujeme v jeho neštěstí.
Nejhorším způsobem, jak někomu pomáhat, je ujišťovat ho, že se cítí nešťastný oprávněně.
  • Pravda není nehybná, mění se s námi.
Pravda se mění v souladu s tím, jak se vyvíjíme my, naše potřeby a naše aspirace. Není to žulový blok, o který se musíme rozbít nebo opřít.
  • Skutečná transformace vychází zevnitř.
Transformace nevychází ze změn a otřesů, které nás v životě postihnou.
  • Můžete nechat umřít svůj smutek, nebo sami umřít smutkem.
Rozhodneme jen a jen my…
  • Necháme-li se vést svým skutečným já, nejsme už se sebou samými v konfliktu.
Hlavním rysem falešného já je neuspořádanost. Nic není nikdy uspokojivé navzdory slibům, že se všechno brzy změní.
  • Než se dozvíme, kým vlastně jsme, musíme akceptovat toho, kým nejsme.
Musíme si udělat pořádek ve svém vnímání, svých ideálech i cílech, abychom doopravdy uviděli, jaká úžasná lidská bytost se schovává za našimi předsudky.
  • Vytrvalost nám umožní vyhnout se hlouposti.
Hloupost je naším největším nepřítelem. Způsobí, že se vzdáme ve chvíli, kdy už máme řešení konfliktu nebo uskutečnění snu na dosah ruky.
  • Chceme-li nakonec uvidět světlo, musíme se přestat bát tmy.
Obava ze tmy nám zabraňuje vidět slabou záři, která se skrývá v každém z nás.
  • Není nutné trpět, aby jsme udělali to nejlepší, co je v našich silách.
Dobře něco udělat neznamená, že přitom musíte trpět. To nám nanejvýš zabrání soustředit se na svou práci. Utrpení odčerpává energii, kterou bychom mohli věnovat řešení daného úkolu.
  • Ustoupit od něčeho znamená změnit směr, a nikoliv vzdát se.
Nemusíme lámat nad vším hůl, ale ustoupit od přesvědčení, která nám brání jít dopředu a udržují nás v bolestné minulosti.
  • Zanechme negativních myšlenek, místo abychom proti nim bojovali.
Bojujeme-li proti myšlenkám, které na nás dotírají, připisujeme jim více důležitosti, než ve skutečnosti mají.
  • Chceme-li jít dopředu, vytyčme si svou vlastní cestu.
Pouze my víte, kam chceme jít. Nepřenechávejte ostatním péči o vytyčení vaší trasy. Znamenalo by to, že se připravíme o polovinu radosti z cestování!
  • Jestliže volíme pravdu, volíme vývoj.
Právě v této chvíli můžeme skutečně poznat, jaké jsou naše možnosti a co nás v životě čeká.
  • Porážka je pouhou minulostí.
Patří do minulosti, která je už za námi: přestaňme ji tedy všude přetřásat.
  • Trpělivost je úhelným kamenem našeho skutečného já.
Na rozdíl od falešného já nepotřebuje skutečné já všechno uskutečňovat rychle a okamžitě. Existence je cesta zabírajících celý život.
  • Ve chvíli, kdy přiznáme omyl, děláme krůček k pravdě.
Právě v této chvíli totiž odmítáme tmu a zažehujeme svou první svíci, která ji rozhání.
  • Jsm-li vedeni životem, pak se život s nmi dělí o svou sílu.
Síla života je ze všech nejdůležitější. Rozhodnem-li se, že se s ním spojím, veškeré překážky padnou.
  • Smrt rodí chátrání, zatímco život rodí zase život.
Může se to zdát poněkud zjednodušující, avšak kolik je v tom pravdy! Přestanem-li se hýbat, naše tělo i náš duch se ochromí, budem paralyzováni, nebudeme schopni fungovat.
  • Život je nestálý pohyb.
Daří se mu dokonce zrodit život ze smrtelného chátrání. Přitakat životu znamená potvrdit, že jsme živí.
  • Nevnucujme si ticho, ale hledejme v něm své odpovědi.
Osvícení, které nám umožní nalézt řešení problémů, přichází tehdy, je-li duch klidný.
  • Svou další cestu můžeme připravovat čekáním.
Jestliže budeme pobíhat sem a tam, nepřijdeme na to, kterým směrem se vydat.
  • Sedněme si chvilku, zamysleme se.
Potom budeme moci vykročit správnou nohou.
  • Pravda může zvítězit jen s podmínkou, že jí k tomu dáme příležitost.
Pravda se může měnit a přizpůsobovat novým podmínkám našeho vývoje. Můžeme ji poznat a nechat se jí vést.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.